1 Naposledy upravil: Chrysanthe (30.03.2017 14:07:29)

Téma: 2. Literární soutěž

Vážení hráči,


rozhodla jsem se, že pro vás uspořádám již druhou literární soutěž v této sezóně. Tentokrát jsem malinko pozměnila zadání. Budete si moci vybrat z více slohových útvarů, avšak téma zůstává pouze jedno jediné.


Slohový útvar: Úvaha X Vypravování X Reportáž
Téma: Mimozemský objekt


Rozhodující faktory:

1. Dodržení slohového útvaru -> 10 bodů
2. Dodržení tématu -> 10 bodů
3. Stylistické chyby a nedostatky v textu -> 5 bodů (méně chyb = víc bodů)
4. Počet řádků (min 20) -> 10 bodů
5. Celkový dojem -> 15 bodů


Termín:

Slohové práce pište zde na fórum od dnešního dne do 30.3.2017 15:00.


Vyhodnocení:

Všem zúčastněným na fóru napíšu celkový počet bodů + vyhodnotím 3 vítěze taktéž ve čtvrtek 30.3.2017 okolo 17:00. (Pokud bude mít někdo zájem o konzultaci v rámci slohové práce, kterou napsal a zveřejnil zde na fóru, může mi napsat po skončení soutěže na e-mail.)


Odměny:

1. místo: Přidání jednoho optionu (kromě IGNORE) do 2nd/3rd wingů + 3000 W Coinů C
2. místo: Vylepšení 2nd/3rd wingů na +15 + 2000 W Coinů C
3. místo: Přidání lucku do 2nd/3rd wingů + 1000 W Coinů C


Vyhodnocení:

1. místo: Camilla 47 bodů
2. místo: Amaterasu 46 bodů
3. místo: Witcher 40 bodů


Všem děkuji za účast a gratuluji vítězům. Poprosím výherce, aby mi napsali SZ na webu se žádostí o odměnu.


Přeji hodně štěstí,
Chrysanthe

http://www.imgup.cz/images/2017/01/13/chrysanthepodpis.jpg

Palec nahoru +4

2 Naposledy upravil: Chrysanthe (26.03.2017 19:23:59)

Re: 2. Literární soutěž

Slohový útvar: Vypravování
Téma: Mimozemský objekt

Píše se březen,měsíc kdy zima se v jaro mění.
Byl podvečer,kdy hvězdy se tlačily pustou mlhou na oblohu,kdy utichla příroda a oddala se spánku.
Řekl jsem si,že to je skvělé jak výhled tak i to ticho,vydal jsem se tedy na procházku lesní stezkou,
Hodina za hodinou,minuta za minutou se čas vleknul vpřed,když já jsem se toulal stezkou dále a dále do hlubin lesů.
Když vtom okamžiku vidím světlo,celý svět mi proběhl před očima jako záblesk na obloze.

Co se to děje ? Nějak se necítím svůj,otřepal jsem se a vydal se stekou dál,když vtom se to stalo zase znova.Vtom momentě jsem
upadnul k zemi a praštil se do hlavy,po několika minutách sem se vzbudil leknutím a slyšel nářek dětí,ale v jazyce kterému sem nerozuměl,který jsem nikdy neslyšel, byl tak hluboký,a chladný.
"Halo ? je tady někdo ? ,, jsem pokřiknul do pustého lesa.ozval se smích a praskání jemných větviček popadaných pod stromy.
Začal jsem utíkat,mé čelo polil studený a chladký pot,po mém těle se probíhá husí kůže a já mám strach,co se to stalo ?
Viděl jsem co sem viděl ? nebo jsem blázen ?  Předemnou stály dvě malé holčičky,které vypadaly vystrašeně,jejich jazyku jsem nerozuměl,ale pochopil jsem že je něco špatně.
Jedna z holčiček začala ukazovat abych šel za ní,abych jí následoval že mi něco ukáže.
Po dlouhých hodinách cesty v lese,jsme nakonec došly k jeskyni,které vedla hluboko pod lesem,a byla vní zima,cítíl sem chlad.
Chtěla abych šel dovnitř když sem ji potázal "Ale já tam nechci jít,co když již nevýjdu ?,, Ukázala na mě prstem,a zmizela ve stínu jeskyně,vydal sem se tedy za ní,Měl sem strach,nečekal sem co se bude dít,a jestli se ještě dostanu nahoru,jeskyně vedla stále jen dolů a dolů,hluboký spád  pod les.

Po dlouhých hodinách když už jsem byl na pokrají svých sil,vyčerpaný a schopný akorát spát,ale uvědomil sem si že teď se nemohu otočit... když vtom se holčičky zastavily a začali ukazovat do kaluže,říkám si kaluž,proč ukazují ? vidí vodu poprvé v životě ? o co tady vubec jde ?  Najednou jedna z holčiček zmizela v kaluži,druhá mě chytla za ruku a vtáhla sebou, Ocitl jsem se na nějaké lodi kroužící kolem naší planty,nevěřil jsem svým očím,byl tam portál který propojoval loď se zemí aby se tam mohli dostat.Snažil jsem se nějak domluvit a zeptat se co od naší planety chtějí, Tak jsem se rozhodl strávit nějakou dobu na této lodi a naučit se něčemu z jejich života,jak utíkal čas,a plynuly dny tak jsem pochopil,jsou to bytosti ze vzdálené galaxie které hledají nový domov,po tom co jejich byl vyhlazen sluneční erupcí,Vtom momentě jsem vůbec neveděl co bych jim mohl říct,jelikož mi nebudou vubec rozumět,ale snažil sem se jim nakreslit že na naší planetě jsou vždy vítaní,a že zde já bydlím.holčičky pokývli hlavou a loď se vydala směrem k zemi vedle mého domu,kde zastavila a vysadily mě,a zmizly na obloze mezi hvězdy.

S natěšením jsem doběhl domů za svou ženou které sem to všechno řekl.

Dnes píšu z psychiatrické léčebny,protože vím že žádné mimozemské lodě,a bytosti neexistují.


/Chrysanthe: Práce je vyhodnocena. Nyní je zakázáno jakkoliv upravovat příspěvek. Upravení příspěvku = vyloučení ze soutěže.

36 bodů

https://1url.cz/Fty8i

Palec nahoru

3 Naposledy upravil: Chrysanthe (26.03.2017 19:24:40)

Re: 2. Literární soutěž

Ahojky,

Vypravování:
____________________

Před 10 lety:

Každý jistě zná vyprávění, legendy, eseje, které nám byli vyprávěny v našem dětství. Někdy nám je rodiče četli před spáním v naději, že se ničeho podobného nedožijeme, ba naopak nás opilci strašili v krčmách že jednou něco podobného přijde.Bohužel každá kniha má i své pokračování ač by jsme raději zapomněli.

O 5 let později:

Vše co jsme si mysleli že je nemožné a že byli pouze pohádky před spaním, které nás měli v noci uklidňovat či děsit, se vzápětí změnili v noční můru, začal se psát vznik temného období, kdy nás svět zahltila temnota. Mnozí si myslí že válku můžou zavinit pouze národy, velké armády, ale mnohdy síla jedince " může vyvolat víc než to.

Začalo to v den, kdy uskupení v Jeruzalémě, které si říkalo "Extrema Spes (ES)" hledalo tajný předmět, který je má posunou zas o kus blíže ke svému pánovi, ke kterému vzhlížejí a čekají na jeho návrat na zemi, ovšem věření je mnohdy tak silné že zamlžuje lidem úsudek, dělají činy s přesvědčení a je jedno co to bude stát, koho to bude stát. . Zamlžený úsudek, který rozhodne o osudu lidstva.
K jeho návratu, ale potřebovali neznámí předmět.
Předmětu se říkalo "waraaqaha gaarka ah" zkráceně Waragarka, nikdo neznal doslovný překlad onoho předmětu, nikdo skutečně nevěděl zda přivede zpět pána na zemi, ale viděli naději a nebáli se jí vzápětí chopit.

Waragarku již mělo uskupení ES pevně v rukou a chyběla jim poslední část k dokončení obřadu, který byl také součástí. Museli počkat na den, kdy měsíc a slunce jsou nejblíž zemi, kdy se přikrývají, kdy je den - noc.
A tehdy to začalo, neznámí předmět svítil v oném dni krásnou černou barvou ze záblesky měsíce a slunce, na obloze jsme spatřili neznámi mimozemský objekt, který se řítil k nám. Jako mimozemský to viděli pouze lidé, kteří vůbec nevěděli co se děje.

Jeruzalémské uskupení se ihned sešlo a šlo v naději přivítat svého pána, jiná skupina naopak šla překazit jejich plány..skupina..povstalci, nevěřící, každý jim říkal jinak. Bylo jich 12 a jejích účel byl překazit jakékoliv aktivity, které by mohli ohrozit svět, říkali si 12ka, jejich nezávislost jim dovolovala se angažovat do věcí, kde policie a jiné orgány jen mávnou rukou či se nechají podplatit.

Nepovedlo se! ES našlo neznámí objekt, který vypadal jako černá velká kukla, kolem něco se vznášel dým a prosvítali přes něj barevné tóny měsíce a slunce. ES se k objektu přiblížilo a začali ho prozkoumávat, nejdřív z dálky a nakonec přistoupili k němu a nadýchali se dýmu a poté padli do bezvědomí.
Zatím co se 12ka snaží kontaktovat jejich kontakty, tak jiní členové sledují všechny členy ES, kteří se dostali do bezprostřední blízkosti objektu. Po 2 hodinách se ES probrali...nevidí jasně..Den se stal pro ně nocí, v co věřící věřili je pryč, nyní věří jen jak vzkřísit mrtvé, jejich nejdražší, stačí jim pouze duše jiných smrtelníků...
Po té co personál v nemocnici viděl postupně členy utíkat tak ihned vše hlásil 12ce, kam utekli a co se jim stalo? To se neví, personál již není s námi.

O rok později:

12ka vzhledem ke své povaze, nikdy nevěřila v návrat pána a již v osudný den se skryli v podzemních chodbách, aby se skryli před nákazou z neznámého objektu, která dopadla na všechny nejbližší a propůjčila jim moc přinášet zpět padlé životy. 12 odhodlaných lidí se tedy snažila nás zachránit, ale nejprve museli zjistit s čím mají co do činění.

Téměř po půl roce hledání padlo více jako milióny obětí, nikdy nebyl nikdo oživen, ale bývalé uskupení Jeruzaléma ES již nebylo při smyslech, již to nebyli lidi, jejich duše byli každým dnem víc a víc ztraceny v temnotě. Lidé zkoušeli různé zbraně proti ES, bohužel jejich moc byla větší než se původně zdálo. Nepřátelský objekt je stále na místě, nikdo se nepřibližuje, věci hledají řešení, armáda hledá zbraně, vše přichází vniveč..

12 se vydala hledat pomoct až k čínským mnichům, minimálně chtěli vědět proti čemu bojují. Dozvěděli se že onen neznámí předmět znám jako "Waragarka" bylo pouhé volání/zpráva do neznámého světa, světa kde smrt je život, žili tam tvorové, kteří čerpali ze smrti život, sami o sobě nebyli ničeho schopní, ale dokázali ovlivňovat ostatní a to se přihodilo i ES, které podlehlo.
12ka nepřestává věřit v to, že přemůže tohoto neznámého tvora, včetně jeho nových služebníků, kteří přinášejí jedině smrt.

O 3 roky později:

Jeruzalém je nyní popel, Eiffelova věž připomíná dobu, kdy den znamenal život. Lidstvo je zoufalé, ale 12ka ne, nevzdají se..
V Egyptě našli poznámky o tom jak porazit tuto mimozemskou rasu, údajně jsme je mohli před staletími znát jako prince smrti, tehdy kdy byli ještě napůl lidé. Jedinou věcí co měla šanci uspět, byl údajně římský oheň.

Současnost:

Víra, nevědomost, volání po pánovi, pomohla k nám dostat tvora tak silného, že se stal málem záhubou pro lidstvo. Římský oheň tuto mimozemskou hrozbu pomohl úspěšně zažehnout, minimálně dnes. Lidstvo se bude ještě dlouho vzpamatovávat z neštěstí, které jej zachvátilo.

A co se stalo s Jeruzalémským uskupením ES a 12kou?
ES po přerušení pouta z mimozemských tvorem se stali sami popelem, vzpomínka na temné časy.
12ka: Do dnes členové po celém světě operují a chrání tak lidi před nástrahami, které jsou před námi zatím zahaleny.

Pergamen Waragarka byl spálen římským ohněm také. Nyní všichni doufají že po této tragédii budou lidi přistupovat k neznámým věcem svědomitěji, čas ukáže.
_____________________

Snad to má povahu vyprávění, napadlo mě aspoň jednou za sezónu něco napsat smile
W_


/Chrysanthe: Práce je vyhodnocena. Nyní je zakázáno jakkoliv upravovat příspěvek. Upravení příspěvku = vyloučení ze soutěže.

40 bodů

There once was a serpent who only traveled in one direction. Always forward, never backward.
Until one day, the serpent came upon a Demon.
The Demon cursed the serpent, driving him insane, causing him to eat his own tail.
The serpent was blind....

Palec nahoru

4 Naposledy upravil: Chrysanthe (26.03.2017 19:41:19)

Re: 2. Literární soutěž

Slohový útvar: rozprávanie
Téma: mimozemský objekt



Moje meno je doktorka Jenna Bolton. Som špecialistkou na biomedicínu a chémiu na utajenej vládnej základni, ktorá sa nachádza v severnej časti Aljašky. Ak čítate tieto riadky, tak je viac než pravdepodobné, že som už po smrti, rovnako ako moji kolegovia.


10.02.2217, streda, 40 dní pred udalosťou, 8:30
Robert, hlava výskumu o mimozemskej činnosti, sa dnes okrajovo zmienil o novom projekte, na ktorom sa má celé oddelenie počas najbližších mesiacov podieľať. Počas včerajšieho večera mal telefonát od "najvyšších". Vraj ide o záležitosť, ktorá nesmie za žiadnych okolností uníknúť na verejnosť. Spomínal niečo o zorganizovaní všetkých špecialistov z BetaSpaceCorp-u. Je to môj dlhoročný priateľ. Samozrejme, že s nadšením súhlasím so spoluprácou. Škoda, že ešte netuším, že sústo, ktoré som si nabrala je príliš veľké aby som ho mohla zvládnuť.

20.02.2217, sobota, 30 dní pred udalosťou, 14:25
Vládni agenti k nám dnes previezli stroskotanú loď mimozemského pôvodu. Nie je to prvýkrát, čo sme sa s niečím takýmto stretli. Predsa len, keď spolupracujete s prísne tajnou vládnou jednotkou, ktorá sa zaoberá práve objektami mimozemského pôvodu, tak si zvyknete. Robert je nadšený. Ešte stále sa teší, keď nám "najvyšší" donesú novú hračku. Je ako začínajúci stážista. Stále dúfa, že objaví niečo nové, keď bude skúmať spadnuté trosky. Zo mňa už toto počiatočné nadšenie opadlo. Asi som si už zvykla. A vlastne..Chcem ešte vôbec aby sme niečo objavili?

25.02.2217, štvrtok, 25 dní pred udalosťou, 7:38
Zmena pravidiel. Team prieskumníkov, ktorý chodí pravidelne prehľadávať dovezené vraky sa dnes rozšíril. Do špeciálnych kombinéz sa dnes neobliekame len my, ale aj dvaja zo zástupcov "najvyšších". Čo sa tu, do čerta,  deje?! Mám pocit, že toto nebude len obyčajný prieskum, ako tie ostatné. Bože, Jenna..ani nevieš akú máš pravdu. Pomaly vchádzame do haly, v ktorej sa nachádza vrak mimozemskej lode. Plechy sú celé potlačené, je vidieť, že to bol tvrdý pád. Ak to nebol navigačný dron, tak je jasné, že prípadná posádka nemohla prežiť. Zapíname špeciálne osvetlenie a pomaly začíname preberať kusy objektu. Jedna časť ostala celkom zachovaná. Vyzerá ako riadiace centrum alebo kokpit. Nachádzame v nej dve mŕtve telá humanoidov. Robert je ako inak nadšený a hneď na mňa pozrie s chlapčenskými iskrami v očiach. Príslušníci špecializovanej jednotky odnášajú mŕtve telá do výskumného laboratória k ostatným, ktoré sme objavili už počas predošlých prieskumov. My pokračujeme ďalej. Periferne vnímam ako Rob zdvíha väčšiu časť plechu. Zrazu úplne skamenel. V priebehu sekundy sa nám opäť stretávajú pohľady. Uprene na mňa hľadí a jeho tvár prezrádza, že niečo nie je tak ako má byť. S prázdnymi očami zašepkal:"Žije."

07.03.2217, nedeľa, 15 dní pred udalosťou, 11:48
Rozkazy zneli:"Za každú cenu udržať pri živote!" Nikto vlastne nevie, čo má robiť, no všetci sa snažia. Už 10 dní sa snažíme udržať bytosť z iného sveta pri základných životných funkciách. Zatiaľ úspešne, čomu sa sami čudujeme. Po skúmaní predošlých dvoch humanoidov sme sa snažili odhadnúť, ktoré orgány by mohli byť pre život č.53 dôležité. Používali sme približne rovnaký postup ako pri ošetrovaní človeka. Táto bytosť je nám veľmi podobná. Aspoň vizuálne. Má o niečo väčšiu hlavu, menšie telo a dlhšie prsty. Zvláštna je ich pokožka. Je sivomodrej farby a veľmi pevná. Musíme používať špeciálne nástroje aby sme sa cez ňu dostali. Nazvala by som ju exoskeletom. Bytosť č. 53 je zatiaľ v bezvedomí.

21.03.2217, nedeľa, 1 deň pred udalosťou, 22:18
Rob všetky údaje o 53ke precízne zapisuje. Po 15 rokoch pôsobenia v BetaSpaceCorp-e už ani nedúfal, že sa niečoho takého dožije. Dnes máme spolu nočnú službu. Sme na jednotke intenzívnej starostlivosti a dohliadame na stabilizáciu bytosti. Pri kontakte s "pacientom" máme rovnako ako pri prieskume, zvláštne kombinézy, ktoré majú zabrániť prípadnému stretu. Väčšinu času ale sedíme za špeciálnym sklom a sme len diaľkovými pozorovateľmi. Keď je potrebné prenastaviť nejaký prístroj, tak chodíme do vnútra výlučne spolu a ozbrojení. Už je celkom neskoro. Musím si dať šálku kávy, aby som vydržala až do rána. My doktori to máme ťažké.  Keď sa vraciam aj s kávou, tak vidím, ako je Rob za hranicou bezpečnej zóny - za sklom. To čo sa mi odohráva pred očami je ako scéna zo zlého sna. Všímam si, ako 53ka začína hýbať končekmi prstov a Rob to fascinovane pozoruje. To, čo nasledovalo potom, sa odohralo v zlomku sekundy.. Humanoid  pri plnom vedomí,  dezorientovaný a asi tiež vystrašený začína so sebou metať a strháva Robertovi ochrannú masku. Konám pudovo, beriem zbraň a presne to mierim na hlavu 53ky. Bytosť padá a Rob, síce celý potriesnený krvou a v miernom šoku, odchádza spolu so mnou do bezpečia.

22.03.2217, udalosť, 13:39
Zdá sa mi, že po včerajšku sú všetci o niečo kľudnejší. Asi im odľahlo, že im už nehrozí nebezpečenstvo od tvora, o ktorom nič nevieme.  Robert je na tom ale zle. Jeho telesná teplota sa pohybuje na 40°C a nevieme ju ničím zraziť. Pridáva sa krvavý kašeľ a mokvajúca pokožka. Takéto symptómy naraz ešte nikto z týmu medikov nevidel. Bežné lieky nezaberajú a ja už asi viem prečo. Keď som eliminovala bytosť č.53 tak Robova maska bola strhnutá. Krv, ktorou bol potriesnený nebola jeho a to je hlavná príčina vyvolaného ochorenia. Domnievam sa, že je to nejaký mimozemský vírus. Nevieme nič o tom, ako sa prenáša, ani ako zabrániť jeho rozšíreniu. Zatiaľ udržujeme Roba aj aljašskú stanicu v karanténe.

22.03.2217, udalosť, 21:26
Robert Paddington, 48 rokov, práve podľahol vírusu. Ostatní zamestnanci BetaSpaceCorp-u, ktorí sa nachádzajú so mnou na Aljaške, začali vykazovať rovnaké symptómy. Karanténa nebola účinná. "Najvyšší" boli informovaní o udalostiach, ktoré sa tu odohrali v posledných dňoch a aj dnes. Domnievam sa, že vírus mohol uniknúť cez vetracie šachty aj mimo našu základňu. Hádam tuhá zima jeho šírenie spomalí, aspoň kým "najvyšší" vymyslia účinnú ochranu, inak by to mohol byť začiatok konca Zeme. Zvyšuje sa mi teplota a už niet cesty späť.


/Chrysanthe: Práce je vyhodnocena. Nyní je zakázáno jakkoliv upravovat příspěvek. Upravení příspěvku = vyloučení ze soutěže.

47 bodů

A warrior, a champion, a fighter, a queen.

Palec nahoru +3

5 Naposledy upravil: Chrysanthe (26.03.2017 20:00:43)

Re: 2. Literární soutěž

Ospravedlňujem sa - text bude na dva posty. Písal som to tak dlho, že ma to odhlásilo. Dokončenie vložím neskôr.

Denník jaskyniara - amatéra:

06.05.2017
Pri obhliadke terénu hôr nad vedľajšou dedinou som mal naozaj šťastie. V skalách som objavil skulinu zarastenú vegetáciou a zahádzanú tlejúcim bio odpadom. Zmestím sa do nej aj s potrebnou výstrojou, bude to o chlp, ale pretlačím sa do útrob skaly. Baterkou som si posvietil do odkrytej šachty smerujúcej pozvoľna nadol. Srdce mi buší ako o závod, vyzerá to veľlmi nádejne. Možno vo vnútri nebol ešte žiaden človek. Nevšimol som si žiadne náznaky ľudskej prítomnosti, žiadne odpadky, nič, niet tu ani žiadnych stôp zvierat. Svah je strmý, ledva som sa do tých vysokých miest vyštveral, takže sa nečudujem. Je to paráda!

10.05.2017
Neviem sa dočkať konca pracovného týždňa a tým aj začiatku víkendu. To čakanie je nekonečné. Už aby som schádzal do útrob hory.

12.05.2017
Piatok! Ešte jeden hnusný deň v práci, len jeden jediný deň.

13.05.2017
Konečne Sobota, začiatok dobrodružstva. Ráno som si skontroloval výstroj a pripravil proviant. Počasie je jedna báseň. Jasná obloha, príjemné teplo. Pršať by podľa predpovedi nemalo. Aspoň mi nebude tiecť na hlavu, otázna je však voda v podzemí. Uvidíme. Cesta autobusom bola príjemná, šofér unavený - duchom neprítomný, spojom cestovalo len pár ľudí. Zatiaľ všetko vychádza nad moje očakávania.

07:45
Nechávam dedinku za chrbtom a smerujem do hustého lesa. K môjmu malému tajomstvu som trafil na prvýkrát. Mohol by som mať aj oči previazané a just by som ho našiel. Bol som k tomu miestu duševne pripojený. Druhá cesta nahor bola o mnoho jednoduchšia ako tá predchádzajúca, prieskumnícka. Poskočil som od radosti, nezaregistroval som žiadne stopy činnosti, či už človeka, alebo zveri. Citlivo som odkryl vchod, uľavilo sa mi, šachta tam bola, neprisnila sa mi. Ešte počas týždňa som pre istotu kontaktoval úrady s tým, že sa budem pohybovať v ťažko dostupnom teréne, spísali sme všetky formality a teraz pripravujem časovač na mojom GPS lokalizátoru. Nastavujem ho na päť hodín, potom začne vysielať SOS signál spolu zo svojou pozíciou. Posledná kontrola výstroja, všetko je v poriadku. Môj ruksak nechávam pri vchode, beriem si len pitnú vodu a pár drobností pod zub. Idem na to!

09:00
Vytiahol som svoj denník a píšem postojačky pri svetle baterky. Vstup dnu bol ťažší ako som si myslel. Popreťahoval a poplazil som sa pár metrov úzkým prielezom z ostrými hranami. Poranil som si ruku a porezal nohu, lano zostalo nepoškodené. Chválabohu! Prielez sa potom rozšíril a narazil som na strmú šachtu nadol. Zhodil som zo seba lano, zaistil ho a aj seba. Zliezol som desať metrov nižšie. Žiadne problémy, zatiaľ ani s prípadným zaplavením, ktorého som sa obával. Dole je vskutku rozsiahly a priestorovo dostačujúci jaskynný systém - dá sa tu kráčať vzpriamene. Toto je sen! Riadky slov dopíšem neskôr. Pokračujem hlbšie.

09:30
Mal by som sa vrátiť na povrch. Neviem, čo mám napísať. Objavil som jeden väčší priestor a v ňom niečo, čo by tu nemalo byť. Moja zvedavosť potláča strach. Slová vkladám v reálnom čase. Tu dole je akýsi, zdá sa, že stroj. Veľlkosťou mi pripomína raňajší autobus. Povrch odráža svetlo baterky, podľa všetkého to je z kovu. Presný tvar neviem popísať, je tu tma ako v rohu. Do čerta! Malo by tu byť chladnejšie, no Ja pociťujem teplo. Je to len môj subjektívny pocit? Idem bližšie, naťahujem svoju ruku a dlaňou sa dotknem toho neznámeho objektu. Čo to robím a prečo? Tá vec je teplá! Niečo sa mi marí. Čo to stvára tá vlhkosť? Kvapky vody idú hore po plášti tej, tej... Ani neviem, ako to mám nazvať. A dosť! Odťahujem ruku od toho preč. Začalo to bzučať. Zostal tam odtlačok mojej dlani, svieti modrým svetlom. To svetlo sa rozširuje po povrchu celého objektu, rozrastá sa ako žily. Cúvam.

(Neskoršia poznámka)
No to je ale hnusný škrabopis. Skúste jednou rukou niečo pridŕžať, položte na ňu denník a druhou píšte.

Asi bláznim. Jaskyňa sa začína otriasať, teraz to začína byť už ozaj nebezpečné. Počkať. Deje sa niečo ďalšie. Osvetlený povrch zahnal temnotu tohto miesta ukrytého pod zemou. V tej veci je otvor. Ako? Kedy? Otrasy prestali, svetlo zhaslo, svieti len moja čelovka a akési zelené svetielko v útrobách toho zázraku. Idem dnu. Toto si nenechám ujsť. Je tu slabo osvetlená chodbička. Kráčam opatrne ďalej. Vidím na skalu oproti, je tu akýsi priezor. Z vonku som si nič také nevšimol, zdalo sa to jednoliate. To svetielko je na akejsi mapke, teda, aspoň mi to mapu pripomína.

Čas a miesto neznáme.
Som debil! Na čo som do tej mapy pchal prsty? Dotkol som sa toho svietiaceho bodu a niečo mi cvaklo za chrbtom. Zostal som uväznený v malej kabínke s tým priezorom. Tá miestnosť sa začala napĺňať ružovou a objemovo hustnúcou tekutinou. V panike som priskočil k tomu oknu a celou svojou silou som do neho búšil päsťami, bez účinku. Tá tekutá hnusoba ma celého pohltila, pohybovalo sa v nej stále ťažšie a ťažšie. Moje údery do toho priehladného materiálu boli pomalšie a pomalšie, až sa zastavili úplne. Ocitol som sa v tichu a nastupujúcej zmyslovej temnote. Myslel som, že je so mnou Amen. Miesto toho som sníval, spal. Tekutina odtiekla. Prebral som sa pod tým prekliatym oknom. Zbytky tej polievky zo mňa vystrelil žalúdok a pľuca túžiace po vzduchu. Odporný zážitok. Stratili sa v špongiovitej podlahe, nezostala ani jedna kvapka. Kdesi niečo zapípalo a neskôr cvaklo. Bol som voľný. Dvere boli otvorené a Ja som sa rozbehol von, preč, dúfajúc, že sa zastavím až v mojom prázdnom podnájme. Tudle! Miesto do jaskyne som vbehol do hustého lesa. Stromy sú tu obrovské, ako sekvoje, no aj slabé svetlo baterky mi napovedalo, že sú cudzie, iné. Nikdy som také nikde nevidel. Do čerta rohatého! Aj hviezdy na oblohe sú iné. Kde to som?
Čo sa to zasa deje?

Čas a miesto neznáme II.
Rozprával som sa s tým strojom. Hovorí si Aily. Dobre, netreba nič uponáhlať, pekne pomaly a poporiadku. Stál som z otvorenými ústami a rozhliadal sa okolo seba, v tom som z ničoho nič započul akýsi familiárne znejúci ženský hlas. Povedala:
Pane, poďte prosím dnu, vonku to môže byť nebezpečné. Tu som ukončil svoje predchádzajúce zapisovanie. Teraz napíšem prepis a moje dojmy z celého rozhovoru medzi Nami. Zostal som ako vyoraná myš, vtackal som sa nazad do stroja hľadajúc neznámu pasažierku, ktorú som predtým nezaregistroval. Za mojim chrbtom zasa cvaklo, dvere sa zatvorili, na toto si nikdy nezvyknem. Nesmelo som sa opýtal: Kde si? Odpoveďou mi bolo: Všade okolo Teba. (Ľady sa pohli. Fajn, je to asi žena, aspoň tak znie jej hlas. Snáď sa k niečomu dopracujeme) Skúsil som to inak: Kde to som? Táto planéta je pre Teba neznáma, nevieš, kde sa nachádza. Ako som sa sem dostal? Vo mne. Presnejšie? Zadal si prednastavené koordináty mojim predchádzajúcim uživateľom. (Bože dobrý! To je ako stretnutie Thora z Azgardu z obyvateľmi planéty opíc. A Ja som tá opica!) Môžem sa odtiaľto vrátiť domov? Áno. (Odľahlo mi) Dovolíš mi to? Áno. (Odľahlo mi dvojnásobne) Čo to bolo za tekutinu? Živá voda, tá Ťa udržiavala počas cesty pri živote. Čo sa stalo z Tvojim predchádzajúcim "uživateľom"? Neviem, pristáli sme na Tvojej planéte a on odišiel a už sa nevrátil. Môže ešte žiť? Nie, nevzal si moje pomôcky a bez mojej pomoci by tak dlhý časový úsek nemohol prežiť. Kedy sa to stalo? Pred Tvojimi 3 125 437 rokmi. (Zťažka som prehltol slinu, pri tom mi niečo prišlo na um) Opýtal som sa: Koľko mojich rokov trvala cesta sem. 526. (Skoro som stratil vedomie, zakrútila sa mi hlava. Musel som sa o niečo oprieť) Opýtala sa: Stalo sa Ti niečo? Nie - vykoktal som zo seba. Len potrebujem trochu času na zorientovanie sa. Zamyslel som sa: 526 rokov? No to je všetko v háji. Práca, priatelia, známosť, všetko je preč. Logicky by cesta naspäť trvala ďalšich 526 rokov. To je viac ako jedno tisícročie! Myslel som, že sa rozplačem. Ale za čím vlastne? Za nudou a ubijajúcou prácou? Za hlúpym a chorým ľudstvom? Začal som sa smiať z plných pľúc. Je všetko v poriadku? Opýtala sa. Áno, v najlepšom poriadku. (Veď ak mi bude smutno, skočíme na Zem a privediem si spoločnosť, teda ak tam ešte nejaká existuje) Začal som uvažovať racionálne. Osud jednotlivca sa môže v momente zmeniť z nuly na jednotku. Prebral sa vo mne objavovateľ. Čo sa nachádza na tejto planéte? Len divočina, moje senzory nezachytili žiadne známky inteligencie.


/Chrysanthe: Práce je vyhodnocena. Nyní je zakázáno jakkoliv upravovat příspěvek. Upravení příspěvku = vyloučení ze soutěže.

Palec nahoru

6 Naposledy upravil: Chrysanthe (26.03.2017 20:01:15)

Re: 2. Literární soutěž

Pokračovanie:

(Celá kopa jaskýň k objavovaniu - chichichi) Ako to, že ovládaš môj jazyk? Cestou sem som Ťa študovala. (Ona ma študovala? Nepýtal som sa) A čo si zistila? Videla som Tvoje sny. Vy ľudia máte ohromný potenciál, no neviete ho využiť. Tiež sa vo Vás ukrývajú nízke a nebezpečné myšlienky, v Tebe len sprostredkovane. Tvoje telo je ľahko zranitelné, zároveň však ľahko opravitelné a udržiavatelné. Čo tým myslíš? Môžem Ťa pri živote a pri plnej vitalite udržať desiatky a desiatky miliónov Tvojich rokov. (V tom momente som zabudol na svoj život na Zemi. Onemel som na pár minút.) Taktne mlčala a čakala. A čo Ty? Ako dlho môžeš existovať? Neobmedzene. (To mi ako odpoveď zatiaľ stačilo) Čo je Tvojim cieľom? Spoznávanie. Hm, podobne. Kde je Tvoj domov? Prvýkrát sa odmlčala, zopakoval som otázku. Neviem - odpovedala. (Ona niečo nevie? Porozmýšľal som) Zbieraš informácie, áno? Áno. Odosielaš ich niekam? Nie, neregistrujem žiadny signál, ktorý by som vysielala. Nezdá sa Ti to divné? Áno, nikdy som nad tým neuvažovala. Čo s tým urobíme? Mlčala. Pozri, toto je môj denník, sem si zapisujem svoje cesty a myšlienky. Máš niečo podobné? Áno, mám prístup k mojim predchádzajúcim cestám. Bingo! Vidíš, My dvaja budeme tvoriť excelentný pár. Spolu pozbierame hory a hory informácií a rozlúskneme aj záhadu Tvojej domovskej planéty, aj keby sme museli precestovať svet za svetom. Začul som akýsi neurčitý zvuk, pripomenulo mi to nesmelý ženský smiech. Aily? Áno? Ja som Michal. Debatovali sme v dobrej nálade až do rána na mne stále neznámej planéte. Obloha bola oranžová, boli tu dve hviezdy. Jedna väčšia, žltá. Jedna menšia, červená. Tie obrovské stromy boli pokryté ihličím modrej farby. Splnil sa mi môj najtajnejší sen. Bol som slobodný, nepútali ma čas, priestor, ľudia, ich zlo a nezmysly ako banky, práca, hypotéky, vojny a všetky tie stupidity, ktoré si navymýšľali.

Denník jaskyniara... Čo to píšem?
Denník vesmírneho Prieskumníka.
Rok 2017 + 526, Planéta Jedna,
Oranžovomodrá, deň druhý.

Koniec.


/Chrysanthe: Práce je vyhodnocena. Nyní je zakázáno jakkoliv upravovat příspěvek. Upravení příspěvku = vyloučení ze soutěže. Toto platí i pro tvůj druhý příspěvek.

46 bodů

Palec nahoru

7 Naposledy upravil: Chrysanthe (27.03.2017 08:42:58)

Re: 2. Literární soutěž

Téma slohové práce na téma mimozemský objekt, psána Balzrakem dne jarního, téhož času podmračeného.

Snad každý čas od času nahlédne do zrcadla. Upře pohled prve na své tělo. Důkladně prohlédne a porovná. Následně k odrazové ploše přilne tvář a přiostří na ní svůj pohled. Jak tak polétává po nových vráskách a starých jizvách, navýší zvědavost na očích. Dvě hluboké studny, jež věčně pozorují svět svou vlastní perspektivou. Mé vlastní já hledíc na sebe sama. A v ten moment si člověk uvědomí, jak vlastně už je starý. Nikdo nelže, nikdo nic nepřikrášluje. Vše se odehrává pouze a jen v nitru samotném. Okamžik přímo stvořený pro toulky v paměti. 

Vzpomínám si…

Bylo léto. Den přímo stvořený pro procházku kolem rozsáhlých zahrad ležících nedaleko města, táhnoucích se od kopců a konče u třpytících se jezer. Mírný vánek čechral listí, slunko prosvěcovalo květy rostlin a ptáci děkovali světu svým zpěvem. Čas jako by se zastavil.  Nádherný den.

Nechal jsem svým nohám volnost a kochal se tím čarovným momentem.  Květy a občasné stromy vystřídal lesní porost a mé kroky se zastavily. Přede mnou, jako by ze země vyrostla líbezná lavička. I usedl jsem na ní a nechal své údy odpočinout po dlouhé procházce. Myšlenky se začaly toulat po horizontu a já ztratil pojem o čase. Z úvah vytrhl mne nezvaný host. Přisedl, beze slov, nevtíravě a přec vlezle, dívajíc se celou dobu na mě. Mé oči se setkaly s jeho. Přitahovaný k jiskře zářící v nich mé já počalo sklouzávat k němu, až se zažehl plamen a celý svět vzplál barvami duhy.

Uviděl jsem náš svět, naší planetu. Dívajíc se shora pohledem boha. Překrásný svět. Modrou barvu střídala barva zelené a hnědé, místy šedé. Barvy života. Zem zářila a třpytila se do věčnosti. Pulzující harmonie.  Lidé i zvěř žijíc v souladu.
Tu vedle měsíce proletěla veliká černá loď mířící přímo na Zem. Viditelně poškozená. Ztěžka dosedla na lesní půdu. Vystoupilo z ní do sta tvorů, vzdáleně podobným lidem. Můj pohled se přiblížil a vše se zrychlilo. Dříve vyvážené a spojené rozděleno bylo. Přistěhovalci velmi rychle získali postavení a stali se vládnoucí mocí ve společnosti. Bratr bratra počal nenávidět a vést s ním spory. Dříve otevřené obydlí se osadila dveřmi, města obehnala zdí a srdce zastavila kamennou barikádou. Čas zrychlil a zeleň změnila se v šeď a modř v černotu. Věčně osvětlené kontinenty a mrtvé, černé oceány. Nad tím vším, na vrcholku stojící hrstka bytostí.

A zase záblesk a já znovu seděl naproti onomu přísedícímu. Ještě jednou na mne pohlédl, zvedl se a odešel.  Já seděl na lavici až do soumraku a nevěřícně zíral na třpytící se hladinu vody.

Balzrak


/Chrysanthe: Práce je vyhodnocena. Nyní je zakázáno jakkoliv upravovat příspěvek. Upravení příspěvku = vyloučení ze soutěže.

36 bodů

Palec nahoru

8

Re: 2. Literární soutěž

/ref Vyhodnocení je napsáno v úvodním příspěvku.

http://www.imgup.cz/images/2017/01/13/chrysanthepodpis.jpg

Palec nahoru